Světlo světa
jsem spatřil 17. března léta páně 1964, tedy ve znamení ryb v Chomutově. A jako
kluk jsem běhal v trenýrkách venku, jezdil na kole, vyráběl motokáry,
kutil letadýlka a rakety, stavěl
mašinky, varáběl první elektro obvody, opravoval
auta a fotil první černobílé fotky sovětským bakelitovým foťákem Pionýr.
Léta 80tá mého pubertálního dospívání
a prvních lásek, jsem s partou spolužáků a kamarádů navštěvoval
chomutovské Gymnázium. Tady jsem začal fotit tátovo Flexaretou černobílý fotky
a po nocích je vyvolával, sušil a
leštil. Poté jsem vystudoval fakultu elektrotechnickou Vysokého učení
technického v Brně. Zlatá studentské léta s pivem za 2 kačky, s kytarou,
na kterou jsem zvládal asi 8
akordů a s kamarády z celé české vlasti. Pár úžasných kamarádů
z gymplu a vejšky zůstalo až do dnes. Během 12ti měsíců
základní vojenské služby jsem jako „špagát“ poznal totální demagogii socialistické armády
pod vedením politruků, tolik známou z Černých baronů. Před revolucí jsem
nastoupil jako hlavní technik výpočetního střediska nemocnice v Chomutově. Po
sametové revoluci jsem se vrhl do soukromého podnikání v počítačích.
Focení mě provází životem dlouhá léta,
to i třeba ke grafickému workshopu se svérázným Janem Saudkem, nebo k výstavě
černobílých fotek v chomutovském Luragu s ak. malířem panem Kamilem
Sopkem. Fotografii asi vděčím za zjemnění vnímání detailů a barev. Ikdyž
nejraději mám fotografii černobílou nebo kolorovanou do jednoho tónu. Kde se,
alespoň podle mě, potlačí barevné pozlátko a na povrch vystupuje charakter a duch.
Několikrát mě to silněji táhlo ke kreslení
a malování. Ale až po několik barevných obrazových snech a díky synchronicitě jsem
narazil na kurz malování s malířem Ladislavem Chabrem, kde jsem pár let
kreslil především uhlem, pastely a křídami různá zátiší, zákoutí, busty,
krajinky a podobně. Poté čas přinesl kurz Grafiky kamaráda a výtvarníka Romana
Křeliny, kde se v podkrovních prostorách Chomutovské knihovny vytvořila
parta výtvarných nadšenců pod názvem „GRAFIKA Chomutov“. Zde jsme uskutečnili i
pár společných výstav grafik. Poté jsme přesídlili do prostor Domečku
v Chomutově, kde se scházíme pravidelně každý pátek k umělecké tvorbě
i debatě.
V grafice jsem hledal nové
techniky a cesty vyjádření, až jsem se dostal k vlastní nové technice
tisku shora. Můj soukromě tak zvaný kolorovaný plastolit. Co se týká kreslení a
malování, vyzkoušel jsem také různé techniky a materiály. Taková malá
alchymistická dílnička. Základem poslední techniky malby jsou akrylátové barvy
a laky kombinované s tonery, inkousty, fluorescenčními a fotoluminiscenčními
pigmenty. Takž obrazy se strukturálními a světelnými prvky. Občas zakomponované
kovové prvky. A objevil jsem zajímavou kombinaci barev a sypkých materiálů. Většinu
volných obrazů je možné po domluvě shlédnout v mých kancelářích na Zadních
Vinohradech Chomutově.
Jaroslav
Krajíček – JFK
Roman Křelina: Jarda Krajíček? Jeho progres pramení z touhy objevovat stále cosi nového. Tak jako v oblasti grafiky
experimentoval třeba Vladimír Boudník. Výsledek jeho snažení je nepředvídatelný, o to však více překvapující. Takto se dá charakterizovat tvorba
autodidakta grafika a malíře Jaroslava Krajíčka.
Roman
Křelina – český výtvarník, malíř, řezbář
